THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spoza nepreniknuteľného oparu anglickej hmly prilieta päťhlavá beštia vládnuca silou bájnych drakov. Aj takto nejako by mohol znieť slogan k debutovému albumu nadnárodného hudobného koncernu, zoskupenia DRAGONFORCE. Združenie, ktoré sa sformovalo v roku 1999 ešte pod názvom DragonHeart (fakt originálne) zastrešuje päticu muzikantov z rôznych kútov sveta (Hongkong, Južná Afrika, Anglicko, Francúzsko a Ukrajina). Podľa oficiálnych internetových zdrojov sa v ich hudbe “mieša moderný melodický power metal so zúrivosťou speedu, no kapela čerpá aj z iných zdrojov širokého metalového spektra“. A aká je realita?
Ak sa necháte zlákať týmto lacným predajným popisom, môže očakávať 8 skladieb v tradičnom speedovom tempe 80-tych rokov. Skladby neprinášajú absolútne nič nové, nič zaujímavé ani čo sa zvuku a ani čo skladateľskej invencie týka. A práve zvuková zložka je pre mňa najväčším sklamaním, pretože celé dielo „Valley Of The Damned“ bolo nahrané až v troch rôznych štúdiách; bicie v Dánsku pod producentským dozorom Tommyho Hansena (m.i. Helloween). Neskôr sa muzikanti presunuli do Thin Ice Studio k producentovi Karlovi Groomovi (Threshold) a nahrávací proces bol zavŕšený v domácom štúdiu gitaristu kapely Hermana Li. Výsledok však znie sterilne a bez dynamiky, utopený v priestore. Spev je prehalovaný, takže sa v celkovej atmosfére rozplýva. Pri snahe o čo najlepší zvuk bicích bolo dosiahnuté toho, že nakoniec znejú umelo a chemicky, ako keby bol použitý automat.
Klávesy na celej nahrávke skôr dokresľujú gitary a občas vybehnú aj s nejakou nie príliš nápaditou vyhrávkou, či trilkovaním. Hold z Vadima Pruzhanova, napriek rovnakej „sovietskej“ štátnosti, druhý Vitalij Kuprij asi tak skoro nebude. Spevák ZP Theart síce disponuje vypätým, vysokopoloženým hlasom, ale chýba mu konkrétna farba.
Prvé tri skladby, ak opomeniem kratučké úvodne intro, sa nesú v duchu old school tralala speed metalu podľa osvedčenej štruktúry: sloha, bridge, sloha, refrén, sólo... Gitaristi poctivo odvádzajú svoju prácu ako sa na daný štýl patrí: slušivé vyhrávky, rýchle sóla a zbesilé brejky. Väčšina refrénov žiaľ znie ako detské popevky; kapela urobí stoptime, zbor zanôti ústredný motív, pridajú sa ostatné nástroje a jede se dál. Jeden z mála svetlých bodov zo speed metalovej šedi je štvrtá kvázibalada “Starfire”, s jednoduchým, ale príjemným klavírnym motívom. Aj keď spev skôr pripomína sprchovanie po štvrťročnom kopaní v uránových baniach.
Zvyšné štyri skladby sú návratom do úvodnej trojky... a mám pocit, že som CD pustil znovu. Poslucháč by neveril koľko textov môže mať jedna pesnička. Spríjemnením v piatej skladbe je akustická jazz-latino pasáž , ktorá však hneď prerastie do pôvodného rýchlostného stupňa. Heroický hymnus v poslednej skladbe „Heart Of a Dragon“, a spanilú jazdu máme za sebou. Zarputilí fanúšikovia speed metalu ma budú asi za predošlé riadky kameňovať, ale za odvahu a konzervatívnosť, prísť v súčasnosti s takouto hudbou, si kapela zaslúži moje uznanie.
3,5 / 10
ZP Theart
- zpěv
Herman Li
- kytara
Sam Totman
- kytara
Didler Almouzni
- bicí
Vadim Pruzhanov
- klávesy
1. Invocation of Apocaliptic Evil
2. Valley Of The Damned
3. Black Fire
4. Black WInter Night
5. Starfire
6. Disciples Of Babylon
7. Revelations
8. Evening Star
9. Heart Of A Dragon
Vydáno: 2003
Vydavatel: Noise Records
Stopáž: 51:49
Produkce: Tommy Hansen, Karl Groom
Studio: Jailhouse Studio, Thin Ice Studio
Kontakt: DragonForce c/o Internetters, Research House, Fraser Road, Greenford, Middlesex, UB6 7AQ, United Kingdom
Výborná vec, až na tie prijebané texty - nič totiž neznamenajú, sú to len pozliepané slovíčka tymu storm, power, sword, warrior a podobne, naučiť sa to naspamäť musí byť kurva výkon - v každom prípade, hrať chlapci (dievčatá) vedia a tá rýchlosť je zdrvujúca + pekná balada. Ako debut klobúk dolu !!!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.